U příležitosti padesátých narozenin židovského novináře a pražského rodáka Roberta Weltsche (1891–1982) napsal v roce 1941 Martin Buber krátký příležitostný text, v němž vyjadřuje svoji představu o roli novináře ve společnosti. „Skutečný publicista“ je cenný proto, že „je schopen a povolán pochopit, vylíčit a vyložit měnící se dějinné situace své doby, velké i malé, jakožto […]
Jednu neděli se České televizi podařila pozoruhodná programová souhra: odpolední díl Sňatků z rozumu Františka Filipa a večerní premiéra Boženy Lenky Wimmerové odrážely ženský emancipační mýtus se všemi jeho posuny za posledních třicet či čtyřicet let. A to dokonce i s objektivní historickou blízkostí své dobové látky. V prvním vysílání se dvě dcery doktora Váchy, […]
Adornův Žargon autenticity měl velký význam v době, kterou zobrazuje: v poválečném průmyslovém Německu, které se snažilo vyrovnat nezpracované dědictví národního socialismu a plný rozvoj racionální instrumentality průmyslové epochy, která je s korporativistickým duchem fašismu vnitřně spřízněna a vyrůstá z paradoxů liberálního hospodářského myšlení. Všude v západním světě bylo na postupu existencialistické myšlení, a to […]
Čím více se na uměleckých školách hovoří o smyslu doktorského studia, tím více je zahalen. Ne, že by snad byl dříve zřejmý – ale existence nejvyššího stupně studia se považovala za samozřejmou a v tehdejším systému financování vysokých škol nebyl důvod jeho mechanismy podrobovat nějakému hlubšímu rozvažování. Dnes se situace změnila. Jednak generační obměnou jak […]
Základní otázka, kterou si pokládáme, chceme-li hovořit o vztahu společnosti a umění (čili pouze jisté části kultury; že se antropologický pojem kultura chybně ztotožňuje s uměleckou tvorbou opomíjím), je funkce, kterou umělci ve společnosti plní. Ač se může tato teze na první pohled zdát být příliš poplatnou letoře efektivity, funkcionální pohled je adaptován mnohými umělci, kteří […]
Platí-li, že západní společnost v posledních desetiletích přešla od nerovnosti k nesouměřitelnosti, Utajený šéf tento fakt názorně ukazuje. Aby mohl sestoupit mezi své zaměstnance, manažer si nasazuje dokonalou masku, pod níž se ztrácí nejen jeho identita, ale v mnoha případech rovněž jeho schopnosti. Zvláště v manuálních profesích se nejednou jeví jako ňouma, nešika a přetrhdílo, aby se v závěru pořadu jako […]
Velké finále seriálu Dámský gambit přináší velkolepý obraz vítězství v týlu geopolitického nepřítele Ameriky, který by mohl být srovnatelný s vítězstvím Rockyho Balboy nad Ivanem Dragem. Nakonec novela Waltera Tevise, podle níž byla minisérie natočena, vyšla v osmdesátých letech, v době, kdy se to nebezpečnými Sověty v americké kinematografii jenom hemžilo. Jenže Borgov, s nímž se Beth Harmon utkává podle zásady triády nejprve […]
Je kultura nezbytná? Otázka se jeví jako ryze řečnická, neboť dobré mravy velí odpovědět automaticky ano. Je možné si vůbec představit společnost bez kultury? To je ale právě ta zrada. Neboť co se myslí kulturou? V zásadě můžeme hovořit o dvou skupinách významů, jež se s tímto slovem spojují. To první pojetí, idealistické, klade důraz na „ducha pronikajícího“ […]
Četl jsem recenzi, v níž sociálně orientovaný pisatel odmítnul angažované dílo s tím, že je příliš „populární“ a nedostatečně komplexní a že čeká, kdy už konečně přijde něco intelektuálně náročeného, co „změní paradigma“. Neuvádím konkrétnější informace k tomuto textu, protože mi nejde o osobní při (v níž ani žádný zájem nemám), ale spíše o obecnější poznatek. Jako intelektuálové […]
Problém, nakolik levo-pravé rozdělení politického spektra má smysl, lze nahlédnout i z hlediska toho, jak tato slova fungují ve veřejném diskurzu. Pro tuto analýzu jsem si vybral ustálená slovní spojení (kolokace), která se nacházejí v českém jazykovém korpusu (SYN v. 8) s převahou publicistiky v poslední dekádě, v nichž se spojuje s nějakým dalším slovem adjektivum „levicový“ či „pravicový.“[1] Vycházím přitom z předpokladu, […]
Bez domova lze být na mnoho způsobů. Společnost se většinou zajímá především o bezdomovectví materiální, méně už o sociální. Václav Bělohradský v Salonu[1] připomněl, že můžeme být i bezdomovci kulturními – konečně marketing obírá o domov i subkultury a kontrakultury a mění je v lákadla „svobodného“ životního stylu. Avšak Bělohradský nemá na mysli tento druh bezdomovectví, kdy se […]
V hypotetickém modelu českého divadelního pole jsem doposud nezohledňoval existenci festivalů. To je chybou hned ze dvou důvodů – za prvé min. jeden sám uděluje pocty (…příští vlna/next wave…), za druhé samy festivaly generují specifický kapitál uznání, za třetí bude důležité prozkoumat vztahy tohoto festivalového kapitálu uznání a kapitálu uznání ocenění kritiků (ať už CAR/CDK […]
V nedělní podvečer jsem v televizi zachytil slova jedné z postav nějaké středoškolské komedie. Dívka prohlásila před svým učitelem, že novela 1984 je úplně jasný případ: je o totalitě, v níž diktátor utlačuje všechny obyvatele. „Na rozdíl od vás má alespoň vlasy,“ vmetla učiteli do tváře. Nezávisle na tom, jak důležité jsou vlasy pro ovládnutí světa či alespoň středoškolské […]
V další fázi explorativní práce na průzkumu kapitálu uznání jsem po Cenách A. Radoka a Cenách divadelní kritiky nakódoval a v základní, deskriptivní analýze vyhodnotil Ceny divadelních novin. Již na první pohled je zřejmé, že model divadelního pole bude třeba přehodnotit, především ve vztahu k tomu, zda mají být CDN přiřazeny pouze k „novému divadlu“, […]
Jestliže podle Bourdieua je studium uměleckého pole především studiem vztahů autonomní sféry a toho, jak pravidla pro utváření těchto vztahů historicky vznikají (čili „sociální dějiny procesu autonomizace“),[1] je třeba v prvním kroku pro porozumění pravidlům českého divadelního pole vymezit ústřední pozice a rekonstruovat jejich generativní procesy. To nám umožní i pochopit souvislosti mezi habitusem umělců (či […]
Spolu s pandemií se v komunikaci českých divadelníků začaly objevovat některé nové jevy, které stojí za pozornost. Vybraným podobám těch jarních jsem se věnoval v eseji, který právě teď vychází v anglickém čísle Slovenského divadla. V souvislosti s dalším omezování kultury ale divadla opět začala veřejně oslovovat své diváky, což mi přišlo škoda jen tak přejít. Udělal jsem si […]
Na začátku roku internetem koloval tvít doktorandky historie na Oxfordu Grace Mallon: “Doktorandka, 2020: Zde je omezený argument, jenž jsem vytvořila na základě let specializovaného výzkumu. Snad je to OK. Filozofský týpek, 1770: Tady jsou nějaké myšlenky, které mě napadly ve vaně. Představují univerzální a samozřejmé zákony. PORAŽ MĚ!” Pomineme-li rovinu očividné studentské recese, nesmírně vtipně a […]
Soudě podle komentářů (psal o tom v Lidových novinách třeba Jaroslav Veis či Martin Zvěřina), přináší pandemie COVID-19 jisté pozitivum – návrat odborníků do rozhodování o našich vespolných záležitostech. V atmosféře posledních let, poznamenané vzrušenými debatami o očkování či environmentálních změnách, by to mohla být velmi dobrá zpráva (ač jistě přemýšlet nad vědeckými tvrzeními o […]
Pořád se mně převaluje v mysli teze, kterou jsem četl minulý víkend v příloze Lidových novin. V rozhovoru, který v ní vyšel, slovenský filozof Miroslav Marcelli – první překladatel Foucaulta v Československu – prohlásil o Dějinách šílenství: „Ta kniha, když ji Foucault psal, rezonovala více v nefilozofických kruzích než v akademické obci. Ostatně nevznikla ani na […]
Sedím ve vlaku jen kousek za Libní. Měl by jet, ale stojí – jinému vlaku před ním ruplo srdce a kolej je zablokovaná. Podle průvodčí se bude couvat zpátky na hlavní nádraží a odtud po vedlejší koleji k našemu cíli. Pozoruji z okna, u něhož sedím, morseovku vozů, které jedou do Prahy. Nedokážu si představit, […]