Blog / Ke struktuře divadelního pole I. : Ceny A. Radoka a divadelní kritiky

Jestliže podle Bourdieua je studium uměleckého pole především studiem vztahů autonomní sféry a toho, jak pravidla pro utváření těchto vztahů historicky vznikají (čili „sociální dějiny procesu autonomizace“),[1] je třeba v prvním kroku pro porozumění pravidlům českého divadelního pole vymezit ústřední pozice a rekonstruovat jejich generativní procesy. To nám umožní i pochopit souvislosti mezi habitusem umělců (či […]

Blog / Dvě podoby divadelního boje a jedna podoba úniku

Spolu s pandemií se v komunikaci českých divadelníků začaly objevovat některé nové jevy, které stojí za pozornost. Vybraným podobám těch jarních jsem se věnoval v eseji, který právě teď vychází v anglickém čísle Slovenského divadla. V souvislosti s dalším omezování kultury ale divadla opět začala veřejně oslovovat své diváky, což mi přišlo škoda jen tak přejít. Udělal jsem si […]

Blog / Proč je pro radikálnost třeba humanistické velkomyslnosti

Na začátku roku internetem koloval tvít doktorandky historie na Oxfordu Grace Mallon: “Doktorandka, 2020: Zde je omezený argument, jenž jsem vytvořila na základě let specializovaného výzkumu. Snad je to OK. Filozofský týpek, 1770: Tady jsou nějaké myšlenky, které mě napadly ve vaně. Představují univerzální a samozřejmé zákony. PORAŽ MĚ!” Pomineme-li rovinu očividné studentské recese, nesmírně vtipně a […]

Blog / Kam zmizeli čeští filozofové v čase pandemie?

Soudě podle komentářů (psal o tom v Lidových novinách třeba Jaroslav Veis či Martin Zvěřina), přináší pandemie COVID-19 jisté pozitivum – návrat odborníků do rozhodování o našich vespolných záležitostech. V atmosféře posledních let, poznamenané vzrušenými debatami o očkování či environmentálních změnách, by to mohla být velmi dobrá zpráva (ač jistě přemýšlet nad vědeckými tvrzeními o […]

Blog / Zpověď akademického snivce

Pořád se mně převaluje v mysli teze, kterou jsem četl minulý víkend v příloze Lidových novin. V rozhovoru, který v ní vyšel, slovenský filozof Miroslav Marcelli – první překladatel Foucaulta v Československu – prohlásil o Dějinách šílenství: „Ta kniha, když ji Foucault psal, rezonovala více v nefilozofických kruzích než v akademické obci. Ostatně nevznikla ani na […]

Blog / Nemožný svět akcelerované mobility

Sedím ve vlaku jen kousek za Libní. Měl by jet, ale stojí – jinému vlaku před ním ruplo srdce a kolej je zablokovaná. Podle průvodčí se bude couvat zpátky na hlavní nádraží a odtud po vedlejší koleji k našemu cíli. Pozoruji z okna, u něhož sedím, morseovku vozů, které jedou do Prahy. Nedokážu si představit, […]

Blog / Pryč s politikou, sem s přírodou!

Umělecký kolektiv Club Real od loňského roku uskutečňuje projekt „parlamentu organismů“ (Jenseits der Natur – Volksherrschaft im Garten), založený na tak zvané „Všeobecné deklaraci práv organismů“, přijaté v Berlíně 2017 kolektivem Organisms Club. Úsilí umělců a umělkyň se nese v duchu environmentální kritiky antropocentrismu, čili zpochybnění výhradního nároku člověka na panství nad Zemí. V zahradě, v […]

Blog / Chronické neduhy akademie je třeba léčit

Petr Kamberský se ve svém Chlívku v sobotních Lidových novinách (2. 3. 2019) zastává plagiátora Martina Kováře (připomeňme, že o jeho plagiátorství panuje v akademickém prostředí shoda a byl uznán viným i institucionálně v řádném jednání). Prý dost na tom, že musel skončit jako prorektor a odejít z historického oboru na přední české univerzitě. “Jakobíni” údajně lační po […]

Blog / Jak obnovit důvěru vě vědu

Používání slova “postfaktická doba” (z tohoto slovního spojení mi naskakuje kopřivka – ale to je na jinou úvahu) často obsahuje obvinění, že svět sešel z přímé stezky osvětlené lucernami expertů. Vědci jako by byli strženi z piedestalu garantů pravdy a stávají se cíli útoků. Příkladem kuriozním může být hnutí vyznavačů teorie ploché Země, jehož stoupence nalezneme […]