Základní otázka, kterou si pokládáme, chceme-li hovořit o vztahu společnosti a umění (čili pouze jisté části kultury; že se antropologický pojem kultura chybně ztotožňuje s uměleckou tvorbou opomíjím), je funkce, kterou umělci ve společnosti plní. Ač se může tato teze na první pohled zdát být příliš poplatnou letoře efektivity, funkcionální pohled je adaptován mnohými umělci, kteří […]
Platí-li, že západní společnost v posledních desetiletích přešla od nerovnosti k nesouměřitelnosti, Utajený šéf tento fakt názorně ukazuje. Aby mohl sestoupit mezi své zaměstnance, manažer si nasazuje dokonalou masku, pod níž se ztrácí nejen jeho identita, ale v mnoha případech rovněž jeho schopnosti. Zvláště v manuálních profesích se nejednou jeví jako ňouma, nešika a přetrhdílo, aby se v závěru pořadu jako […]
Velké finále seriálu Dámský gambit přináší velkolepý obraz vítězství v týlu geopolitického nepřítele Ameriky, který by mohl být srovnatelný s vítězstvím Rockyho Balboy nad Ivanem Dragem. Nakonec novela Waltera Tevise, podle níž byla minisérie natočena, vyšla v osmdesátých letech, v době, kdy se to nebezpečnými Sověty v americké kinematografii jenom hemžilo. Jenže Borgov, s nímž se Beth Harmon utkává podle zásady triády nejprve […]
Je kultura nezbytná? Otázka se jeví jako ryze řečnická, neboť dobré mravy velí odpovědět automaticky ano. Je možné si vůbec představit společnost bez kultury? To je ale právě ta zrada. Neboť co se myslí kulturou? V zásadě můžeme hovořit o dvou skupinách významů, jež se s tímto slovem spojují. To první pojetí, idealistické, klade důraz na „ducha pronikajícího“ […]
Četl jsem recenzi, v níž sociálně orientovaný pisatel odmítnul angažované dílo s tím, že je příliš „populární“ a nedostatečně komplexní a že čeká, kdy už konečně přijde něco intelektuálně náročeného, co „změní paradigma“. Neuvádím konkrétnější informace k tomuto textu, protože mi nejde o osobní při (v níž ani žádný zájem nemám), ale spíše o obecnější poznatek. Jako intelektuálové […]
Problém, nakolik levo-pravé rozdělení politického spektra má smysl, lze nahlédnout i z hlediska toho, jak tato slova fungují ve veřejném diskurzu. Pro tuto analýzu jsem si vybral ustálená slovní spojení (kolokace), která se nacházejí v českém jazykovém korpusu (SYN v. 8) s převahou publicistiky v poslední dekádě, v nichž se spojuje s nějakým dalším slovem adjektivum „levicový“ či „pravicový.“[1] Vycházím přitom z předpokladu, […]
Bez domova lze být na mnoho způsobů. Společnost se většinou zajímá především o bezdomovectví materiální, méně už o sociální. Václav Bělohradský v Salonu[1] připomněl, že můžeme být i bezdomovci kulturními – konečně marketing obírá o domov i subkultury a kontrakultury a mění je v lákadla „svobodného“ životního stylu. Avšak Bělohradský nemá na mysli tento druh bezdomovectví, kdy se […]
V hypotetickém modelu českého divadelního pole jsem doposud nezohledňoval existenci festivalů. To je chybou hned ze dvou důvodů – za prvé min. jeden sám uděluje pocty (…příští vlna/next wave…), za druhé samy festivaly generují specifický kapitál uznání, za třetí bude důležité prozkoumat vztahy tohoto festivalového kapitálu uznání a kapitálu uznání ocenění kritiků (ať už CAR/CDK […]
V nedělní podvečer jsem v televizi zachytil slova jedné z postav nějaké středoškolské komedie. Dívka prohlásila před svým učitelem, že novela 1984 je úplně jasný případ: je o totalitě, v níž diktátor utlačuje všechny obyvatele. „Na rozdíl od vás má alespoň vlasy,“ vmetla učiteli do tváře. Nezávisle na tom, jak důležité jsou vlasy pro ovládnutí světa či alespoň středoškolské […]
V další fázi explorativní práce na průzkumu kapitálu uznání jsem po Cenách A. Radoka a Cenách divadelní kritiky nakódoval a v základní, deskriptivní analýze vyhodnotil Ceny divadelních novin. Již na první pohled je zřejmé, že model divadelního pole bude třeba přehodnotit, především ve vztahu k tomu, zda mají být CDN přiřazeny pouze k „novému divadlu“, […]