Bez domova lze být na mnoho způsobů. Společnost se většinou zajímá především o bezdomovectví materiální, méně už o sociální. Václav Bělohradský v Salonu[1] připomněl, že můžeme být i bezdomovci kulturními – konečně marketing obírá o domov i subkultury a kontrakultury a mění je v lákadla „svobodného“ životního stylu. Avšak Bělohradský nemá na mysli tento druh bezdomovectví, kdy se […]
V hypotetickém modelu českého divadelního pole jsem doposud nezohledňoval existenci festivalů. To je chybou hned ze dvou důvodů – za prvé min. jeden sám uděluje pocty (…příští vlna/next wave…), za druhé samy festivaly generují specifický kapitál uznání, za třetí bude důležité prozkoumat vztahy tohoto festivalového kapitálu uznání a kapitálu uznání ocenění kritiků (ať už CAR/CDK […]
V další fázi explorativní práce na průzkumu kapitálu uznání jsem po Cenách A. Radoka a Cenách divadelní kritiky nakódoval a v základní, deskriptivní analýze vyhodnotil Ceny divadelních novin. Již na první pohled je zřejmé, že model divadelního pole bude třeba přehodnotit, především ve vztahu k tomu, zda mají být CDN přiřazeny pouze k „novému divadlu“, […]
Jestliže podle Bourdieua je studium uměleckého pole především studiem vztahů autonomní sféry a toho, jak pravidla pro utváření těchto vztahů historicky vznikají (čili „sociální dějiny procesu autonomizace“),[1] je třeba v prvním kroku pro porozumění pravidlům českého divadelního pole vymezit ústřední pozice a rekonstruovat jejich generativní procesy. To nám umožní i pochopit souvislosti mezi habitusem umělců (či […]
Spolu s pandemií se v komunikaci českých divadelníků začaly objevovat některé nové jevy, které stojí za pozornost. Vybraným podobám těch jarních jsem se věnoval v eseji, který právě teď vychází v anglickém čísle Slovenského divadla. V souvislosti s dalším omezování kultury ale divadla opět začala veřejně oslovovat své diváky, což mi přišlo škoda jen tak přejít. Udělal jsem si […]