Blog / Imunitní deník #7

V krizi se odhalují mechanismy demokratického řízení. Ve skutečnosti totiž nereprezentují společenskou debatu, ale spíše účinnost různých silových strategií sociálních a ekonomických skupin, které prosazují své zájmy. Typicky to lze vidět u boje o to, kdo má být přednostně očkován proti COVID-19. Vzhledem k nedostatku vakcín a tomu, že stále ještě není naočkována velká část rizikových skupin, nejde jen o otázku filozofickou.

Očkování akademiků je správná věc. Mělo se ale uskutečnit již v únoru a březnu, společně s očkováním pedagogů základních a středních škol. Jestliže se mohou akademici registrovat od začátku května a aby očkování nabylo plné účinnosti, musíme počítat minimálně s měsícem a půl na celý proces (při optimistickém výhledu, že na ně vyjde řada hned), potom budou učitelé na vysokých školách imunizovaní někdy v druhé polovině června. To už výuka dávno skončí a i když se ještě zkouší, školy už jsou stejně z předešlých semestrů připraveny i na on-line zkoušení. Není tedy jediný důvod, proč dávat přednost akademikům před řádným doočkováním seniorů a chronicky nemocných.

Na první pohled jde i u tohoto problému o odborné téma – podobně jako u rozvolňování, čili otázky, které obchody a služby kdy otevřou. Žádný objektivní pohled, který by bylo možné použít jako autoritativní řešení přebíjející nutnost demokratické shody ve společnosti neexistuje. I když máme k dispozici modely šíření nákazy v různých prostředích a víme, které skupiny obyvatel jsou ohrožené nemocí více a které méně, rozhodnutí je z principu politické. Nelze rozvlnit vše naráz (i když by si to někteří přáli), nelze očkovat všechny naráz (už jen proto, že vakcíny je třeba vyrábět – a to chvíli trvá). Vždy bude probíhat selekce a ta by měla v demokracii podléhat širokému sociálního konsenzu. Ten dnes však chybí, a to i proto, že se mylně tato pravidla vydávají za pouze odborný problém.

Vedle toho zde však stojí ještě palčivější otázka. Nedostatek vakcín je celosvětový a do chudších zemí se nedostanou. Očkovací látky doslova vysává bohatý Západ. Neměl by se do našich mechanismů rozhodování zapojit i hlas těm, které obíráme o možnost zdárného ukončení pandemie? Potřeba očkování akademiků jen pár týdnů před letními prázdninami tím povážlivě ztrácí na významu.

Jako Imunitní deník označuji glosy, které na svůj blog píšu jako reflexi života v pandemii.

«
»