Blog / Levicový intelektuál, pravicová vláda

Problém, nakolik levo-pravé rozdělení politického spektra má smysl, lze nahlédnout i z hlediska toho, jak tato slova fungují ve veřejném diskurzu. Pro tuto analýzu jsem si vybral ustálená slovní spojení (kolokace), která se nacházejí v českém jazykovém korpusu (SYN v. 8) s převahou publicistiky v poslední dekádě, v nichž se spojuje s nějakým dalším slovem adjektivum „levicový“ či „pravicový.“[1] Vycházím přitom z předpokladu, že pokud můžeme nalézt taková slovní spojení, která jsou pro obě adjektiva „typická“ („typičnost“ určuji na základě hodnoty asociační míry logDice), můžeme zároveň říci, že se v kolektivní mytologii pojí myšlenka levicovosti či pravicovosti s druhým členem slovního spojení. Veřejný prostor (a proto volím pro analýzu korpus s výraznou přítomností publicistiky) je tedy potom strukturován kolem určitých „komplexů“, které „nabíjí“ pojem levice či pravice určitým kolektivně sdíleným smyslem. Zajímavé rovněž je podívat se na to, které „komplexy“ jsou sdílené oběma adjektivy, čili který „náboj“ můžeme považovat za univerzální (a naopak, co je specifické). Výsledkem této úvahy nemá být kritika levo-pravé dichotomie, ale spíše pokus o porozumění tomu, jakou dynamiku používání těchto slov ve veřejné sféře má a s jakými kolektivními představami se střetává, pokud je chce spojit s nějakým jiným (např. pozitivním) významem.

Pokud začnu u slovních spojení, které obsahují některou z variant slova pravicový, potom deset „nejtypičtějších“ slov, s nimiž se adjektivum pojí, jsou tato:

fig. 1

Na první pohled je patrné, že mimo substantiv „opozice“, „volič“ a „koalice“, jež bez dalšího kontextu nenesou negativní náboj, jsou všechna ostatní slova, s nimiž se typicky adjektivum „pravicový“ pojí, negativního významu (dalo by se ještě uvažovat o tom, že slovo „radikál“ může být považováno i za pozitivní – např. v aktivistických kruzích – v obecné rovině tomu tak ale není). Tato tři slova navíc označují fenomény zastupitelské demokracie a nemyslím, že by bylo vhodné je považovat za nějak příznakové. Pozoruhodné také je, že typická není ani „pravicová politika“ nebo třeba „pravicové řešení“ – navzdory dojmu, který můžeme získat z politických projevů. Pokud je tedy v českém veřejném diskurzu něco (typicky) pravicového, potom je to extremismus, radikalismus či populismus.

Jaká je situace u adjektiva „levicový“? Následující graf ukáže opět deset „nejtypičtějších“ slov, s nimiž se pojí:

fig. 2

I zde se objevují podobně jako na předchozím grafu (fig. 1) výrazně negativní slova („radikál“/“radikálně“, „krajně“ či „extremista“) a rovněž pojem z demokratického „provozu“ – „volič“. Nicméně vedle toho je tu (v souvislosti s dobovou diskuzí) vlastní jméno „Syriza“ (Koalice radikální levice, řecká politická strana, jež se v roce 2012 stala v řeckém parlamentu druhou nejsilnější stranou a v roce 2015 se jako nejsilnější subjekt stala stranou vládní). Nástup této strany do řecké politiky a rovněž zpočátku ostrá vyjednávání o státním dluhu výrazně zasáhly i českou veřejnou diskuzi a není tedy příliš překvapující, že se politická strana stala jakýmsi symbolem evropské levice – až se stal její název součástí ustáleného spojení „levicová Syriza“. (Na pravici tuto roli plnil „Jobbik“ či „Fidesz“, viz dále)

Za povšimnutí stojí i prominentní postavení substantiva „intelektuál“. Jak ukážu dále, jde o kolokaci, která není přítomna u adjektiva „pravicový“ – lze ji tedy považovat za typickou a zároveň specifickou pro levici. Levicový intelektuál je v českém veřejném diskurzu určující významový celek. Přítomnost slov „liberál“ a „aktivista“ odhaluje další typické „komplexy“, s nimiž je třeba ve veřejné diskuzi počítat – levicovost je v poslední dekádě spojována s liberalismem (navzdory tomu, že se určitá část levice snaží proti liberalismu vymezovat), stejně tak je levicovost spojena s aktivismem (jenž je třeba chápat jako cosi mimo běžný demokratický „provoz“ – kam patří „vláda“, „strana“ anebo „politika“ – nic z toho v těchto nejtypičtějších slovních spojeních není přítomno).

fig. 3

Třetí graf ukazuje ta slova, která se nacházejí v typických slovních spojeních s „levicový“ i „pravicový“. Vidíme tedy, že negativní pojmy jako „extremismus“, „radikální“ či „krajní“ nejsou specifické, objevuje se zde i „populismus“ – větší váhu mají ale u pravice (vyjma „radikálně“). Lze tedy říci, že levice je spíše radikální, pravice spíše krajní. Pravicový i levicový může být „liberál“, ale vidíme, že vyššího skóre tu dosahuje levice (logDice-levice=7.439, logDice-pravice=5.407). Mimo již popsaných slov demokratického „provozu“ („opozice“, „koalice“, „volič“) se objevuje i „partaj“ (ale ne strana, jde o expresivní vyjádření), „uskupení“ a „politik“. Všechna tato slovní spojení mají vyšší skóre u adjektiva „pravicový“.

Pokud se podíváme na slova, která nesdílí „levice“ a „pravice“, nalezneme tuto řadu specifických pojmů:

„Levicový:“ intelektuál, Syriza, aktivista, frakce, gerila, radikální, liberálně, elektorát, avantgarda, aktivistka, rétorika, hnutí, kandidát.

„Pravicový:“dělnický, extrémista, strana, populistický, vláda, Jobbik, kabinet, konzervativní, bašta, extremistický, Fidesz, opoziční, republikán.

Pokud vynechám různé obdoby „extrémismu“ a „radikality“, zajímavé je, že v domácím veřejném diskurzu není „dělnický“ spojené s „levicovým“; jde zde samozřejmě o efekt prvního slova z názvu Dělnické strany či Dělnické strany sociální spravedlnosti. Při průzkumu kontextu lze navíc zjistit, že zde se objevuje ustálené slovní spojení „krajně pravicové Dělnické strany“. Nejde tedy primárně o význam „dělnická pravice“, na straně druhé je zřejmé, že se DSSS podařilo obsadit významový prostor „dělnictví“, jenž by z logiky věci měl patřit k levici. Ta je ale spíše aktivistická, intelektuální, avantgardní, jak jsme viděli (přičemž z průzkumu kontextu lze zjistit, že avantgardou je zde skutečně většinou míněno umění – např. Majakovskij, Teige etc., ale našel jsem i zmínku o Noamu Chomskym).

Pozoruhodné je i slovní spojení „levicový elektorát“, jež nemá pravicovou variantu. Z kontextu lze zjistit, že „levicový elektorát“ „naslouchá volebním trikům“, či je „tradiční“, ale levici nezajímá; je „zasypáván sliby“ apod. Z tohoto slovního spojení je tedy zřejmé, že se ve veřejném diskurzu levice spojuje s představou „elektorátu“, jenž lze buď oslovit, anebo jeho tradiční podobu ignorovat (jako v případě levicových intelektuálů). Jde o odlišný obraz skutečnosti, než v případě pravice, která je spíše spojována s myšlenkou „kabinetu“, „strany“ (bez expresivního vyjádření) či „vlády“.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud bych měl usuzovat na základě typických slovních spojení a významů, které nesou, je ve veřejném prostoru používání pojmů „levicový“ a „pravicový“ spojeno s výrazně negativním nábojem (extremismus, radikalita, populismus, krajní pozice), ale částečně i se standardním demokratickým „provozem“, v němž je představa „pravicové“ vlády přijatelnější, než v případě levice. Levice je aktivistická, intelektuální a je tu jakýsi elektorát, jenž může či nemusí oslovit svojí „rétorikou“. Typickými stranami pro levicovost je Syriza, pro pravicovost potom Fidesz nebo Jobbik.

Obecně vzato tedy nelze tvrdit, že by bylo používání slov „levice“ a „pravice“ technické; jejich použití vnese do diskuze určitý náboj, který ji může vychýlit. To lze interpretovat různými způsoby, včetně toho, že je český politický prostor „centristický“. Bezesporu je ale třeba na základě těchto zjištění přijmout, že prosté označení subjektu či politiky za „levicovou“ ji zároveň spojuje s výše uvedeným snopcem významů, které mohou být velkou překážkou při uplatňování takových levicových představ, které se snaží oslovit deklasované a strádající – kteří se jen sotva mohou identifikovat s „aktivismem“ či „intelektuály“.


[1] Data jsem získal z korpusu SYN verze 8, který jsem omezil na roky 2010–2018. Analýzu kolokací jsem provedl prostřednictvím nástroje KonText. Křen, M. – Cvrček, V. – Čapka, T. – Čermáková, A. – Hnátková, M. – Chlumská, L. – Jelínek, T. – Kováříková, D. – Petkevič, V. – Procházka, P. – Skoumalová, H. – Škrabal, M. – Truneček, P. – Vondřička, P. – Zasina, A.: Korpus SYN, verze 8 z 12. 12. 2019. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2019. Dostupný z WWW: https://www.korpus.cz ; pro vizualizaci a další analýzu kolokací jsem použil Python 3.8.3, Matplotlib 3.2.2, Pandas 1.0.5 a Scipy 1.5.0.

«
»